Janský mlýn a údolí Janského potoka Větrný mlýn - Štrampouch Muniční sklad Adamov
Tisá skála Hrad Chlum Čejkovický dub
Tvrz Lomec a jeskyně v údolí Zaniklý šebestěnický důl na stříbro Slovanské mohyly u Chedrbí
Zaniklá sklárna Nová Chraňbože
Ornament

Janský mlýn a údolí Janského potoka

Janský mlýn se nachází poblíž vesnic Chedrbí a Štrampouch na okraji lesa a na jednom z konců hlubokého údolí Janského potoka. V létě je krásná cesta podél potoka od Doudovského mlýna k Janskému mlýnu, kdy se dá poměrně snadno za nízkého stavu vody přebrodit potok, což je několikrát potřeba. Janský mlýn je rodištěm zemského školního inspektora a dvorního rady Josefa Webra rytíře Právomila.

Janský potok Janský potok
Kamenný most u Janského mlýna Janský mlýn
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Wikipedia
VodníMlýny
Ornament

Větrný mlýn - Štrampouch

Bývalý mlýn se nachází na jihozápadním cípu vesnice Štrampouch. Ze vsi se téměř až k němu dá pohodlně dojít po cestě. Mlýn samotný je však na soukromém pozemku.

Mlýn na Štrampouchu Mlýn na Štrampouchu
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Hrady.cz
Povetrnik.cz
Ornament

Muniční sklad Adamov

V lese u obce Adamov se nachází bývalý muniční sklad, postavený na začátku 50.let a opuštěný někdy okolo roku 2003. V tomto období využívaly muniční sklady dvě jednotky - vojenský útvar 5944 Čáslav (13. tankový pluk) a letiště Čáslav-Chotusice.

VÚ 5944 tu skladoval tankovou munici ráže 100 mm do tanků T-55AM1, kulometnou munici, munici do samopalů, pistolí, granáty, atd. V největší hale byla prý skladována i letecká výzbroj, řízené a neřízené rakety, pro potřeby čáslavského letiště.

Muniční sklad hlídali střídavě tankysté a letci. Chodily se tu dvě trasy, jedna ve tvaru C (mladší část skladu) a druhá ve tvaru O (starší část skladu). Na budovách byly otočné vypínače, které sloužily jako kontrola obchůzky. Světla na panelu ve strážnici ukazovala pohyb strážného. Strážnice byla samostatně oplocena asi 20m od skladu. Působil tu velitel stráže, závodčí a šest strážných.

Cestou od muničního skladu směrem na východ k obci Přibyslavice, se v lese nacházejí bývalé lomy, které po vytěžení sloužily jako střelnice pro adamovský muniční sklad.

Když staré muniční sklady u obce Adamov dosloužily, byla munice, do dokončení výstavby nového muničního skladu Červený vrch, uskladněna v přístavkách úlů letounů na čáslavském letišti. Provoz nového muničního skladu Červený vrch byl zahájen dne 3. listopadu 2008. V kobkách je uložena jak pěchotní, tak letecká munice jako například řízené střely AIM-9M Sidewinder, kterými je vyzbrojen každý hotovostní letoun JAS-39 Gripen.

Stará budova Cedule v lese
Muniční budova Muniční budova
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Diskuze o muničáku
Nedaleký bývalý lom č.4
Nedaleký bývalý lom č.5
Ornament

Tisá skála

Tisá skála se nachází jen kousek od silnice mezi Přibyslavicemi a Bratčicemi. Vedou tudy turistické trasy. Na vršku skály je postavená dřevěná bouda. Dříve tu prý býval tisový les, který byl posvátný starým národům.

Tisá skála Tisá skála
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Wikipedia
Lokality.geology.cz
Ornament

Hrad Chlum

Trosky hradu Chlum se nacházejí ve stejnojmenné vsi nedaleko Zbýšova. K hradu se musí uhnout ze silnice a projít uličkou mezi domky. Kamení z hradu použili lidé na stavbu domů, takže tu toho moc nezbylo. Pod troskami je zachovalá část sklepení s jednou úzkou boční chodbičkou a zatopenou, asi 2 m hlubokou prohlubní. Zajímavé je, že je v ní voda zbarvená do červena.

Hrad Chlum Plánek podzemí
Podzemí hradu Chlum Jezírko v podzemí
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Zriceniny.eu
Hrady.cz
Ornament

Čejkovický dub

Čejkovický dub, vysazený roku 1470, je jedním z nejstarších stromů v kutnohorském okrese. Dub stojí na prostranství ve vsi před domem č.p.17 a je volně přístupný. Výška stromu je zhruba 23m a obvod kmene 792cm.

Čejkovický dub Památeční cedule
Čejkovický dub Čejkovický dub
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

AOPK ČR
Ornament

Tvrz Lomec a jeskyně v údolí

Údolí, kde se nachází terénní zbytky tvrze a dalších opevnění. Přístup do údolí je buďto z Třebonína nebo ze vsi Lomec. Údolím teče Medenický potok, přes který vede neskutečný počet malých brodů. Po stranách údolí jsou pak zmiňované terénní zbytky opevnění a několik jeskyní.

Jeskyně u Třebonína Jeskyně u Třebonína
Jeskyně u Třebonína Jeskyně u Třebonína
Jeskyně u Třebonína Jeskyně u Třebonína
Zobrazit polohu na mapě

Informace:

Hrady.cz

 

Ornament

Zaniklý šebestěnický důl na stříbro

Mezi nejodlehlejší a zároveň i nejméně prozkoumané hornické lokality širšího okolí kutnohorského revíru náleží také Šebestěnice, vzdálené 15 km JJV od Kutné Hory. Podle J. Schallera byly u Šebestěnic ještě na sklonku 18. století patrny zbytky starých stříbrných údajně již Uhry zničených dolů, které se rozkládaly zčásti na JV okraji vesnice a zčásti dále na JZ na lesní stráni.

Podle regionální literatury se v této obci kdysi nalézaly dva zasypané doly a další tři v lesíku na tzv. Šachtách. Že část území v Šebestěnicích je poddolována, naznačila již poměrně velká asi 20 m hluboká propadlina, která se vytvořila v noci z 6. na 7. února 1940 u usedlosti čp. 31 poblíž okresní silnice do Zbýšova. Po rozhodnutí tehdejší správy kutacích prací v Kutné Hoře byla pak krátce nato zavezena. Podle zprávy J. Nováka z roku 1948 se ještě tehdy v Šebestěnicích nalézaly tři obvaly, z nichž nejjižnější dosahoval hloubky 6 m, a za stodolou domu čp. 4 byl ještě zřetelný zbytek větší haldy.

Existenci starých dolů v této obci potvrdil pak další pokles terénu, který zde nastal znovu téměř o 50 let později. Pod stejným domem čp. 31, ale na jeho protějším JV rohu, došlo totiž v únoru 1987 k vzniku další velké kráterovité deprese eliptického tvaru o délce Z-V osy kolem 7 m a S-J osy téměř 6 m a hloubce kolem 3 až 3,5 m, takže její celková kubatura dosáhla 60 m3. Její boční stěny tvořily kvartérní jílovité hlíny s úlomky ruly a místy i typické haldoviny. Střed této propadliny se nalézal zhruba 10 m jižně od místa, kde zával staré šachty způsobil v roce 1940 poškození SV okraje této budovy. Protože následkem této pozdější události, vyvolané rovněž nepochybně propadem další několik desítek metrů hluboké staré těžní jámy, se zhroutila protější část základů a potrhala obvodová zeď tohoto objektu, bylo nutno k zajištění jeho statiky provést poměrně rozsáhlé asanační práce.

Při podrobnějším terénním výzkumu v roce 1987 byly v prostoru obce Šebestěnice zjištěny ještě tři většinou již zcela aplanované hornické odvaly a jižně od obce vedle silnice pozůstatky dalších několika hald a obvalů, vyznačujících polohu zdejších bývalých dolů, které nepochybně sledovaly stříbronosnou žílu S-J až SSV-JJZ směru.




Třebaže dolování v Šebestěnicích je nesporně velmi starého data, dochovalo se o něm jen málo údajů. První autentické zprávy se vztahují teprve k jeho obnově před koncem 16. století. Šebestěnice však tehdy patřily V. Studeneckému a z toho důvodu zde při propůjčkách docházelo k různým majetkoprávním sporům. I přesto však se na několika dolech rozvinul v 70. letech 16. století menší těžebný provoz, který byl řízen perkmistrem Havlem Šiškou z Kutné Hory.

Ruda, která se zde dobývala, se také vozila k dalšímu zpracování do kutnohorských hutí. Na samém sklonku 16. století však dolování u Šebestěnic opět skončilo. Nový pokus o vzkříšení zdejších stříbrných dolů, jak uvádí J. Schaller, byl učiněn v 18. století, když sedlecký klášter koupil v roce 1741 zboží Krchleby včetně Šebestěnic. Jeho dosti pochybná hornická aktivita však záhy skončila údajně již po vytěžení pouhých 60 lotů, tj. 1 kg stříbra. Nejasné zmínky o báňské činnosti na území této obce jsou podle J. Nováka obsaženy i v josefinském katastru z roku 1787, kde je pozemek č. 20 označen jako „kus trávníku samý rum, někdy šachty“ a č. 358 v tzv. Spáleninách jako „panský haldy od starodávna vyházený“.

Ložiskové poměry okolí Šebestěnic jsou málo známé. Přihlédne-li se však k pozůstatkům středověkého dolování, je možno se domnívat, že zde vystupuje minimálně jedna žíla, která je vyplněna převážně křemenem s lokální příměsí rud barevných kovů a stříbra. Po této stránce také projevuje určitou podobnost s rudami vlastního kutnohorského revíru. Hlavním rudním minerálem, zjištěným na zbývajících haldách, je hnědý až hnědočerný sfalerit, který vykazuje střední obsahy Fe a Cd a malé množství Mn, Cu a Ag.

S dolováním stříbra v Šebestěnicích by mohla souviset dřívější existence soustavy rybníků na Šebestenickém potoce. Směrem od pramene to byly Malý Vosenický, Velký Vosenický, Telecí, Brodecký, Kamenný, Prostřední, Kociánek a Návesní. Rybníky na sebe těsně navazovaly a způsob jakým byly vystavěny i jejich počet poukazuje na fakt, že měly zadržovat co nejvíce vody. Většina historiků se domnívá, že funkce této soustavy byla opravdu spojena s báňskou činností v tomto regionu. Vzhledem k množství vody, které zadržovaly, je tento argument logický. Proti této teorii však hovoří několik faktů. Jak vyplývá z archivních zpráv, vytěžená ruda se v Šebestěnicích nezpracovávala, ale dovážela se do hutí do Kutné Hory. Rybníky jsou také lokalizovány na druhé straně obce, než jsou doloženy štoly.




Na I. vojenském mapování z druhé poloviny 18. století je zaznamenáno všech osm rybníků. Na dalším mapování z počátku 19. století jsou zaznamenány rybníky již jen dva. V současnosti je jediným existujícím rybníkem z původní soustavy pouze Návesní.


Použitá literatura - Autor: Dr. Jaroslav Bílek, Název: Kutnohorské dolování (6. Kutací a průzkumné práce v kutnohorském revíru a v jeho okolí).

 

Ornament

Slovanské mohyly u Chedrbí

Výzkum Klimenta Čermáka

Večer před sv.Filipem a Jakubem září celý obzor čáslavský nesčíslnými světly a jarním vzduchem zaznívá hlahol mládeže pálící na výšinách „čarodějnice“. Nejčilejší rej panuje u Čáslavi na rozcestí silnice močovické a krchlebské. Na samém pak obzoru jihovýchodním běhají opět světla nad Chedrbí, malé to jen osadě při krchlebské (táborské) silnici v rozkošném údolí Klejnárky ležící. Tam již na obzoru stoupá silnice značně a dalekou poskytuje vyhlídku k severu a východu. Minula dávná století, a přece ještě pohanský zvyk tento zde panuje, jak před více než tisícem let, kdy podobné činili obyvatelé osad zdejších, jichž prach uložen v lese na vysoké vrchovatině mezi Klejnárkou čili potokem Janským a potůčkem Paběnickým čili Závěrovským.

Jdouce z Čáslavi půl druhé hodiny směrem jihozápadním dojdeme tiché Chedrbi, kde oba jmenované potoky se pojí a dále pode jménem Klejnárka tekou na Vodranty a Krchleby. Mezi nimi vysoko pne se vrchovatina ku Klejnárce kolmou „Červenou“ skalou zapadající blíž Janského mlýna, a neméně divokou roklí se sklánějící ku Závěrovskému potoku. Na výšině pak za lesem, překrásně tu pěstovaným, založen Hraběšín (Raběšín), od Chedrbí asi půl hodiny k jihovýchodu vzdálený, kam nejkratší cestou jde se po pěšině lesní, která na půl cesty vede přes nejvyšší z osmi tu nasypaných mohyl, na niž jsem r.1882 p. učitelem Ant. Filipím a velebn. p. P. Fr. Typltem laskavě upozorněn byl.

Nejbližší jim stavení jest hájovna v Dubině při silnici táborské. Odtud přešedše lávku přes potok Závěrovský a vystoupivše po cestě lesní až ku znamení na mapě generálního štábu výškou 314 m.n.m. naznačenému, po tak zvané „knížecí cestě“ stále do kopce za 10 minut ocitneme se u samých mohyl, kde se zmíněná pěšina v pravém úhlu s cestou „knížecí“ křižuje.

Okolní krajina dávno byla již zalidněna, a proto známa hojnými nálezy předhistorických památek. Tak zejména objevena dvě kladiva kamenná při lámání „červené“ skály v díře, a užíváno jich od tkalce na závaží ku stavu, až jich prvotný účel p. t. c. k. zemský školní rada Josef Webr za pobytu svého v Janském mlýně poznal a do Musea království Českého odevzdal. Tamtéž u potoka našel r.1883 chlapec sličný mlat s poměrně velikou děrou. Týž měří jen 10 cm zdélí, 5,6 cm zšíří, s děrou hladce vyvrtanou v průměru 3 cm z kamene na obě strany klínovitě zúženého a 3,4 cm vysokého. Blíže ku Chedrbí v potoce nalezen hrot křišťálové šipky do podoby mandle vyštípané, 2 cm dlouhé a podobně široké. Ze Štrampouchu na levém břehu Klejnárky máme ve sbírkách „Včely čáslavské“ kus perly jantarové a denár knížete Břetislava II. (1092—1100). Nedávno pak náhodou vykopal v Krchlebích v hostinci proti kostelu rolník dva mocné mlaty, z nichž větší přeražený jest amfibolitový, kdežto druhý, válcový sekeromlat zhotoven z hadce, kterého v krajině této vůbec není, takže odjinud sem přinesen. Také popelnice častěji nalézány v cihelně krchlebské. V krajině této připomíná se též blíž Hraběšína při levém břehu Klejnárky (Vraního dolu) Kočičí Hrádek, a za blízkým Třebonínem Hrádek naproti Boru, nyní zaniklému.

Z poloh sousedních památny jsou tyto názvy místní: Závěrky blíž mostu přes potok Paběnický, pak příkop Chobot řečený, s potůčkem souběžný, též místo „v losích“ mezi Dolními lesy, na kterýchžto půdě vlastně mohyly ty se nacházejí. Vlastníkem krásně pěstovaných lesů těch jest pan Karel kníže ze Schwarzenbergu a na Vorlíku. Tyto lesy rozkládají se na ostrohu 150 m dlouhém, jenž na straně k Hraběšínu nijak ohrazen není, nýbrž pouhé již názvy polí sousedních „Na oboře“, a č. parc. 556 „ U jezera“ tomu nasvědčují, že zde jindy jakési přehrady bývaly, ačkoli zajisté více jen přirozené, poněvadž zde šířka ostrohu na 170 m drží. Staří pamětníci tvrdí, že okolo mohyl a na nich stával lipový háj, jak sem tam ještě na podrostu znamenati lze. Cesta „knížecí“ stoupá k východu a proto byla od mohyl vyhlídka jen k západu na Třebonín a k severu na Chedrbí.

Mohyly rozestaveny jsou po obou stranách cesty „knížecí“, a to 5 k severu a 3 k jihu od ní. Největší z nich (III.) dříve sahala do cesty a bylo jí ubráno, jakkoliv původně již měla podobu prodlouženou. Ostatní jsou obvodu kruhového. Nejvyšší měří 15 m, nejnižší (IV.) rozlezlá již sotva 0,5 m. Co do obvodu vyniká opět mohyla III. měrou 52 m, a nejmenší obvod 15 m vykazuje ona mohyla IV.

Naznačíme rozestavení mohyl na pohřebišti tom římskými číslicemi na následujícím obrazci:



K jihovýchodu roztroušeny balvany amfibolitové, z nichž mnohé mají tvar sedátek a mechem jsou obrostly. Byl tedy materiál k stavbě mohyl na blízku.

Již před čtyřiceti lety zakopnul tu jakýsi mladý Hájek, avšak zjistiv „pohanský hřbitov“, zastavil ko-pání. Tehdy, dle doslechu, našli zde střepiny a přesleny. Staří lidé říkali pak mladým, že tu býval hřbitov, ti však nedůvěřivě vrtěli hlavou. Letos v srpnu tedy pustil jsem se do otvírání týchže na vlastní groš, když ochoty ku vedení nákladu na řádný výzkum jejich z jiné strany se nedostávalo.

Po předběžném vyměření a narýsování půdorysu celého pohřebiště počato s prací na mohyle II. kde dříve již veleb. p. P. Typlt zakopnul a hned blízko povrchu prý dlouhého hřebu (jehlice?) železného dobyl. Zde hnán příkop až ke dnu mohyly směrem od J ku S. Když zaryto již 2,5 m od kraje do vnitra, objevena střepina v hloubi 60 cm, blízko ní slabá kůstka, pak jen asi 3 dm dále část hrnce s vlnitou jednoduchou ozdobou, na povrchu hnědě zbarvená, jakoby v olšovém popelu ležela. Jiný střípek ležel na vrstvě říčného písku, který po celém dnu mohyly byl rozestřen ve výši asi 10 cm a svou barvou žlutavou lišil se od nasypané země slídnaté s hojnými úlomky kamenů. Byl sem patrně přivezen, kdežto ostatní násyp brán z blízkého mohylám místa. Když příkop doveden až pod vrchol, začala se země černati, až uhozeno na kousky uhlí a popeliště, jež jako hnízdo v hloubi 1,1 m neporušené leželo.

Takto prokopána byla mohyla též napříč, avšak ničehož více neobjeveno, ačkoli byla zdánlivě neporušena, měřila do výšky 1,25 m, v obvodu 25,7 m a příkop do ní hnán byl z počátku zšíři 1,2 m, uprostřed však rozšířen na 1,5 m. Vrch její pokrývají mladé smrčiny. Naposledy kopáno ještě na jejím dně pod okolní půdou na 2 dm hluboko, ale tu již všude ssedlá země jalová se ukládala.

Mohyla III. Největší tento násyp ještě do 1,5 m se vyvyšuje, a při svém obvodu 52 m vyznačuje mělkým asi 3 dm příkopem. Na mohyle této roste 98 smrků namnoze starších, několik doubků a keříků lipových a lískových. Povrch jest podélný, jako protáhlý bochník.

Kopati se započalo od východu, kde založen zářez 1 m široký za tím účelem, aby se podlouhlá mohyla podélně ohledala, a tudíž i tehdy aby vniknuto bylo do útrob její, kdyby byla dvojčetem. Naměřeno totiž tím směrem přes vrch velmi sploštilý a trochu v samém středu propadlý ještě 17 m a napříč 13 m. Příkop založen do hloubky zároveň s okolní půdou a veden vrstevnatě nasypanou zemí slídnatou až na 70 cm hloubky, kde se uhodilo na kamení pořádné vedle sebe kladené na způsob klenutí, jež tvořily balvany lámaného kamene, pěkně usazené a 2-5 metrických centů těžké. Aby se lépe dal vyšetřiti způsob stavby, odházena hlína a pak teprv kameny zdviženy. V neporušené stavbě neshledáno ničehož, nýbrž teprve blíže ku středu trousily se v hloubi 1,2 m uhlíčky a půda patrně byla tmavší. Zde založen příční příkop směrem pěšiny od severu k jihu, a v něm pokračováno, až se dělníci setkali uprostřed, načež kopáno do hloubky, a nežli v jižní větvi příkopu na kameny se uhodilo, vyvalily se z hlíny: dno nádoby a hned vedle kusy vyvaleného okraje i jiné dva střepy téže, dvojí rýhou vlnovitou okrášlené nádoby. Pod balvany pak vrstva kulturní stejného rázu se shledala, již i proužky uhlíčků tence prostupovaly. Když dosaženo nepohnuté vrstvy spodní, založeny směrem k západu dva příkopy a spojeny příčním zářezem, tak že uprostřed mohyly zůstal jen sloupec hlíny. Uložení vrstev zůstalo stejné až ke dnu, kde i jalová vrstva překopána. Ale i zde mohyla nalezena prázdna, jen asi 12 cm shora, právě uprostřed mohyly, nalezen malý, kamenný přeslen. Tím zjištěno, že mohyla není dvojčetem, a nádoby i milodary že ukládány nad kamenným sklepením. Západní polovice zůstala posud neprozkoumána za příčinou obtížné práce.

Mohyla IV. silně porušená a zapadlá neposkytla tak poučného průřezu. Tu vybrán celý popelitý její střed a získáno množství střepů dobře do ruda vypálených, ozdobených rýhami vlnitými hustě souběžnými i jednoduchými, pak s vytlačenými kolečky ze soustředných čárek, část hrnce zde obyčejného tvaru, trojitou ozdobou opatřeného, potom střípky ozdobené trojitou páskou rovnou, spojenou rovnými trojitými páskami, s druhou svrchní souběžnou, a tlustý vyhrnutý okraj hrnce doleji tečkami šikmě kladenými okrášlený. Země byla sypká a popelitá, uhlíčky hojné; celkem však se jevil nelad způsobený překopáváním dříve zde předsevzatým. Hromada nejrozmanitějších střepů z malých nádob snadno tu vykopána blízko pod povrchem, větší střepy jen po vykácení několika smrčků získány. Výška mohylky 50 cm, obvod 15 m.

Mohyla V. byla úplně prázdna, nenalezeno ani uhlíčku. Možná, že byla kdysi prokopána a vybrakována. Měla zvýší 70 cm, v obvodu 21,5 m, délky přes vrchol 7,63 m a šířky od J k S jen 6,7 m.

Mohyla VI. poskytla nejpoučnější obraz pohřbívání. Nasypána po jižním boku veliké mohyly III. do výše 1 m, držela v průměru 7,9 m, a protože nebyla rozlezlá, v obvodu 22 m. Sotva že horní vrstva na 30 cm odhalena, uhozeno na ploské kameny. Ty opatrně zdviženy a tu ve středu mohyly 40-60 cm hluboko nalezeno popeliště, v němž nádoby na bok zvrácené a rozmačkané ležely. Nejpamátnější jest veliké osudí silně očazené, naplněné popelem bělavým a kůstkami opálenými, v němž při dně spečená jakási pryskyřičná látka lpěla. Nádoba tato, již bylo lze částečně slepiti, jest největší ze všech na pohřebišti u Chedrbí nalezených, majíc výšky 26 cm. Ozdobena vyvaleným okrajem uvnitř hladkým a pod hrdlem ovroubena dvěma páskami vtlačenými a dvěma vypouklými, pod čímž sleduje nakřiveně vlnitá ozdoba (zubovitá), hned pod ní běží hustým pětizubým hřebínkem tažené sličné vlnění, načež až ku horní třetině tažena dvojí rýha vlnitá. Nádoba ta do ruda vypálená jako všechny nádoby z těchto mohyl, jest z hlíny s nesčíslnými lupénky slídy, která jim stříbřitý povrch poskytuje, promíchané. Patrno také, že všecky robeny na kruhu hrnčířském. Potom zde v popelu ležely střepy z učouděného hrnku, asi 16 cm vysokého, při otvoru 12 cm v průměru a v největší vydutosti 14,5 cm měřícího. Týž ozdoben šikmo vtisknutými tečkami ve dvou pásmech od leva napravo dolů po pěti běžícími a v třetím pásmě opačně se klonícími. Pod tím pětizubým hřebínkem tažena okrasa kolem popelnice. Nádoby ležely na boku a kolem nich a v jich ssutinách rozsypán popel a uhlí, z nichž vyňat silně zrezovatělý železný čepel nožíku, na dvě přelomený, a opálené kůstky. Úlomky a střípky z jiných nádob také zde znamenány. Kopáno ještě hlouběji, a tu již v pouhé zemi uhozeno, 50 cm hluboko, na kus nádoby od kraje až ke dnu oštípené s jednoduchou vlnitou rýhou. Pod tím ještě 2 dm ležela skácená nádoba již velmi kusá, úplně stejného tvaru a stejných ozdob jako hrnek v této mohyle nejdříve dobytý, jen o něco větších rozměrů. Také střepy zde ležely, ozdobené třemi souběžnými rýhami a pod tím hřebínkem tažené pateré vlnění, ale popelu při nich nebylo, jen uhlí se místem ve vrstvách stejné hloubky černalo, až pak se uhodilo na jalovou spodní zemi.



Mohyla VII. měla 90 cm výšky, v obvodu 19,7 m a prokopána směrem od jihu k severu 1,5 m širokým příkopem. Kulturní vrstva nalezena 50 cm pod vrcholem, ale zde jen na střepy se uhodilo, nádoby nejspíše při dobývání pařezů byly rozdrceny. Tvar nádob byl stejný jako ostatních, okraj vyhrnutý, okrasa: buď jednoduše tažená rýha vlnitá, aneb hřebínkem o šesti zubech tažené vlnění se zde též opětují.

Zbývá ještě vypsati obsah mohyly I. a VIII., jež se žárovišti býti ukázaly. Zajímavo, že každá z nich jiné byla soustavy.

Mohyla VIII. byla dříve již otevřena s vrchu, když vykopávali tu tchoře mezi kameny v ní se ukrývajícího. Posud měří 95 cm výšky a má 23 m v obvodu, jest tudíž značné rozlezlá. Průměr přes vrch obnáší 8,7 m. Pod vrstvou povrchní země, 20 cm mocnou, položeny amfibolitové hrubé balvany ztlouští 20 cm a pod nimi černala se tmavá prsť. Vespod rudá, jako škvára spečená země, bývala snad půda někdejšího žároviště, kde mrtvoly pálívali, a sebravše horký ještě popel do nádob, ukládali tyto do mohyl výše popsaných. Častější žár slil půdu do tvrda, stopy značného žáru znáti též na zčervenalých kamenech v horní vrstvě.

Docela mohyla tato prokopána nebyla, protože při rozkopání mohyly I. se žárovištěm, jak hned vypíšeme, nenalezeno žádných nádob ani milodarů, čímž ještě blíže ukázalo se, že mohyly ty nejsou hroby, ale peci na spalování mrtvol, neboť i při obětištích aspoň kosti zvířecí by se nalezly.

Mohyla I. se žárovištěm věncovitým stojí nejzáze k severozápadu. Měřila 1,1 m výšky, což při obvodu 19,3 m dosti jest značné. Průkop 1 m široký veden veskrz, a tu se ukázalo, že 30 cm od obvodu a souběžně s ním běží v hloubi 60 cm vrstva hlinitá, do ruda silně vypálená. Pro lepší toho zjištění založen příční příkop od V k Z a odkryta shora SV čtvrť mohyly, čímž se zjistilo, že věnec vypálené hlíny jde kolem celé mohyly zvýší 20 cm. Pod tím pak narovnány roztlučené oblázky křemenité zvící slepičího vejce stejnou vrstvou na upěchované jilovatce, která se až k základu táhne. V dolní té vrstvě ležela vodorovně a směrem od V k Z tyč 6 cm v průměru, jejíž tkanivo dřevní a ztrouchnivělá kůra vyplňovaly v hlíně válcovitou díru. Ve vrstvách nasypaných přicházelo se na mnoho uhlíčků a ve vypálené vrstvě ležely kusy lipového uhlí všude hojně a také kousky ztrouchnivělého dřeva. Ostatně zde nenalezeno ani střepiny. Kdežto ostatní mohyly dal jsem zase zasypati, zůstala tato rozkopána.


U mohyl Údolíčko u mohyl

Na základě této práce zjištěno:

1. Že zde u Chedrbí nasypávány mohyly bochníkovité hlavně z hlíny, jen k utužení mohyly největší potřebováno kamenné vrstvy.

2. Že vedle hrobů v mohylách byly též mohyly, kde silný žár udržován (žároviště).

3. Věnec žároviště v mohyle I. poukazuje na symbolický význam kruhu - věčnosti. Hlína zpražená ohněm, i oblázky, vodou v řečišti omývané, sloužily k utvoření kruhu.

4. Nádoby nalézají se v mohylách asi 50-70 cm hluboko od vrcholu, ano spíše mělčeji. Také milodary ležely blíže povrchu (přeslen, hřeb), jen želízko od nože u nádob nalezeno.

5. Nádoby robeny tehda již na kruhu hrnčířském a svými vlnitými a tečkovanými ozdobami řadí se k nádobám na všech slovanských hradištích sice obecným, jakých však posud z mohyl českých jen dvakrát dobyto.

6. Železa potřebováno již na nástroje i okrasy.

7. Lid bydlivší blíže pohřebiska, který mohyly ty sdělal, nebyl bohat právě jako ještě dnešní obyvatelé pahrbkatiny této, a vstoupil sem do méně úrodných, hornatějších končin, když úrodná krajina čáslavská hustě již zalidněna byla. Při tom na mysl jdou slova ctihodného Kosmy, jež klade Břetislavu I. v Hnězdně do úst: „Podobně také, kteří své mrtvé pochovávají v polích neb v hájích, kdož takovou věc před se berou, dejte arcijáhnovi vola, a 300 peněz do důchodu knížecího, mrtvého pak pochovejte znova na hřbitově věřících.“

Pohanský tedy a nedovolený způsob pohřbu těl mrtvých byl v polích a hájích, a to těl nespálených, sice by se poslední příkaz o pochování na hřbitov věřících vyplniti nedal. Obyčej ten vysvětlují nám hroby řadové, starší pak pohřbívání v mohylách také ještě v písemných památkách se dokládá a nálezy v mohylách je potvrzuje. Hroby řadové (kameny lemované a přikryté) kladou se u nás jako v H. Bavorsku do 8. stol. po Kr., ba zjištěno, že hroby takové (v pouhé zemi bez kamenů) a v nich objevené háčkovité záušnice sahají až do druhé poloviny 11. století.

Jako přechodní tvary jsou mohyly s kostrami vedle řadových hrobů, jež objeveny jihovýchodně od Žatce u Bezolek, kde se vyskytly čtyři hroby s kostrami a docela blízko u nich stála až do r.1875 mohyla zvaná „homole“ nebo „Spic-hübel“ v obvodu 15 m a skoro i 3 m vysoká. Když byla jmenovaného roku snesena, nalezeny mezi obyčejnými polními kameny rozdrcené kosti a k východu lebka lidská. Dr. A. Fischer ji změřil a shledal na ní malé rozměry, totiž obvod 50 cm, od prostředku glabelly k zadnímu kraji foramen occipitale 34 cm, od kořene nosu k nejvíce vyniklému bodu v záhlaví 32 cm, od jednoho otvoru ucha k druhému 30 cm, délka švu věncového 21 cm. Místní podání vypravuje, že tu znamenitý hrdina padl a pochován byl, načež každý bojovník prý přinesl na rov jeho helmici hlíny.

Ale doba ta, kdy obyčejem bylo v mohylách mrtvoly pohřbívati, trvala krátce, aspoň nepatrné množství dosud objevených českých mohyl s kostrami ukazuje na jakousi výjimku či přechod od pohřbívání v popelnicích do mohyl.

Naše mohyly u Chedrbí náležely zajisté již Slovanům. Známe ornamenty vlnité a týž hrncovitý tvar bezuchých osudí z našich hradišť, a vyskytují se též na pohřebištích, jež najisto považujeme za slovanská, jako zejména v Zakolanech.

Mohyly u Chedrbí lze přibližně klásti do 5.-6. stol. po Kr. Od starších mohyl s jádrem kamenným liší se úplně, přiléhajíce těsně k památkám na slovanských hradištích objeveným a k těm, které dobyty ze hřbitovů pod slovanskými hrádky založených.


Mladší kamenný most u Hraběšína Starý kamenný most u Hraběšína

 

Ornament

Zaniklá sklárna Nová Chraňbože

Převzato z internetu

V letech 1726 až 1740 byla nedaleko Dobrnice v provozu sklářská huť Alt Chrámboř (Stará Chraňbože). Starou huť nahradila roku 1771 nová sklárna Neu Chrámboř (Nový Chraňbože), kterou dal vybudovat hrabě Leopold Krakovský z Kolowrat, a to na novém stanovišti ve vzdálenosti asi 2 km na SZ od dřívější sklárny.

Sklárna - císařský povinný otisk Sklárna - vojenské mapování

Prvním skelmistrem na nově vybudované sklárně byl až do roku 1788 skelmistr Jan Kopp, manžel Marie Anny rozené Straffové, jejíž matka Rozina, původem Hogelová, byla majitelkou sklárny v Dobré Vodě. Jan Kopp byl do té doby skelmistrem na téže hogelovské slárně, ale v Černé Vodě u Deštného v Orlických Horách. Po něm, od roku 1788 až do roku 1794, vedl sklárnu Chraňbože Josef Čapek. Po něm od roku 1794 až do své smrti v roce 1805 Franz Anton Seewald, který měl předtím pronajatu huť v Beneticích. Předtím ještě v roce 1800 zřídil huť u Sokolovce na libickém panství. Obě huti po jeho smrti vedla krátce jeho manželka jako vdova a dědička. Huť u Sokolovce do roku 1808 a huť Chraňbožskou do roku 1809.

Potom následovalo 18 let odmlky a až v roce 1827 vrbické panství ve spolupráci se skelmistrem Kašparem Altmanem obnovilo provoz této vrchnostenské sklárny, ale ne na dlouho, protože již v roce 1830 celé vrbické panství i se sklárnou Nová Chraňbože si zakoupil známý sklářský podnikatel Josef Eisner z Eisensteinu, nyní již také psaný jako Josef II. Eisner, který do té doby hospodařil na sklárně Slavětín u Lukavce. Eisner si ze Slavětína na Chraňboži přivedl i svého skelmistra Františka Koppa a některé další skláře, se kterými tam již dříve spolupracoval. Na Chraňboži pak ihned a nebývale rozšířil provoz tamní sklárny. Z mapy stabilního katastru z roku 1839 je patrné, že zatímco budova samotné hutě zůstala dřevěná se zděným přístavkem, dům sklemistra byl zděný a přibyly i 4 nové domky pro skláře. Eisner se stal významným konkurentem a sokem všem okolním sklárnám. Huť dobře prosperovala. Zaměstnávala na 150 lidí s roční výrobou 1 225 000 skel v hodnotě 40 000 zlatých. Sklo, které se zde i zušlechťovalo, se dodávalo do Holandska, Hamburku a Ameriky.

Sklárna v 50. letech 20.stol. Sklárna - současnost

V roce 1856 ale Josef Eisner zemřel a krátce na to zemřel i jeho syn Vilém, který otcovu sklárnu zdědil. Chraňbožskou sklárnu zdědila Eisnerova dcera Emilie provdaná z Rittersteinů. Jenže ta provozu sklárny vůbec nerozuměla a udělala si z ní pouze zdroj svých neomezených příjmů a veškerý zisk tam vyprodukovaný věnovala na výstavbu svého zámku ve Filipově, takže sklárna rapidně upadala. V roce 1857 sklárnu opustil skelmistr František Kopp, který se uchýlil ke svým synům do Čejkova, kde se stal nájemcem tamní sklárny. Sklárna Chraňbože pod vedením Emilie neprosperovala, upadala a v roce 1871 zanikla úplně.

 


TOPlist